V těsném sousedství města Nové Hrady (Gratzen) o němž první písemná zmínka pochází z roku 1279 se nachází přírodní anglický park zvaný Tereziino (Terčino) údolí. Od roku 1667 na jeho místě bývala panská bažantnice. Roku 1756 pověřili Buquoyové svého zahradníka Ignaze Fnoiku vybudováním vzorového anglického parku, který později získal jméno podle své zakladatelky hraběnky Terezie, manželky Jana Nepomuka Buquoye. Původně se parku říkalo Vallancherie, Schönthal, nebo jednoduše "Zahrada přátelství". Postupně se zde začali budovat různé stavby. V letech 1788-1797 vznikly malé soukromé lázně zvané "Wenzelsbad", či také "Neugebäu".

Roku 1803 přibyl Modrý dům, v němž hraběnka s oblibou trávila letní měsíce (roku 1915 stržen povodní), pomníčky s veršovanými nápisy, drobné pavilony. V roce 1817 vznikl umělý vodopád a roku 1852 z iniciativy hraběte Jiřího Švýcarská chata. V roce 1860 prošel zdejší hamerský mlýn a kolářův dům novogotickou přestavbou. Začali se pěstovat exotické dřeviny (douglaska, vejmutovka, liliovník tulipánokvětý atd.) a četné okrasné keře a byliny. V roce 1949 bylo Tereziino údolí prohlášeno za přírodní rezervaci, nyní zaujímá rozlohu 138 hektarů. Vstupní brána do rezervace vznikla v roce 1797.

Samotné město Nové Hrady se může pochlubit řadou historických památek, což není pro srovnatelně velká města obvyklé. Nalezneme zde hned tři panská sídla, kostel, klášter. Nesmíme zapomenout ani na malebné nížinaté okolí s rybníky a rozsáhlými lesy, ani na nedaleké Novohradské hory s nezničenou přírodou, průzračnými vodami a zdravými lesy.